Přináším Vám trojdílný rozhovor o výživě s Petrem Weinlichem. Ti bystřejší si možná vzpomenou na listopadový rozhovor mezi Petrem Weinlichem a mým redakčním kolegou Michalem Širůčkou. Není zvykem, že by se v takovém krátkém časovém rozpětí publikovaly rozhovory se stejnou osobností, ale jelikož navštěvuji již nějaký ten pátek Petrovo fitko, bylo jen otázkou času, kdy naše rozhovory o výživě přeneseme do psané podoby pro Vás - čtenáře. Pro Petra jsem si připravil ty nejzajímavější otázky, na které často hledáme všichni odpovědi, pokud to se cvičením myslíme aspoň trochu vážně. Petr je vždy ve svých odpovědích velmi upřímný a bez okolků řekne své názory a myšlenky tak, jak je cítí. O výživě byste se s ním mohli bavit třeba celý den a nepřestalo by Vás bavit ho poslouchat. Nyní již první díl samotného rozhovoru.
Petře, je to už asi 9 let, co jsi skončil se soutěžními "prkny". Když se do té doby zpětně ohlédneš a porovnáš ji se současnými zkušenostmi, změnil bys něco ve svém stravování, kdyby ses mohl vrátit v čase? Nebo uvědomil sis třeba nějaké chyby, které jsi dělal a chtěl bys na ně upozornit jak potencionální závodníky, tak kondiční cvičence snažící se o co nejlepší výsledky?
Asi není nic, co bych v jídelníčku překopal zásadním způsobem. Už tehdy mi došlo, že nemá cenu se přejídat a že je to hlavně o vstřebatelnosti. Možná bych přidal více zeleniny, ale to se směju sám sobě, protože jsem dřív vždycky brblal, že nejsem žádný králík, abych ji jedl, že budu radši o hladu. (smích)
Zásadní chyba, se kterou se setkávám ve fitku, je to, že kluci pořád zapomínají, že růst svalů znamená regeneraci těla. A regenerace dosáhnou tím, že doplní důležité živiny, a to udělají právě jen pravidelným jídlem. Budování svalů nebo jakákoliv snaha o změnu vzhledu postavy je minimálně z 50 % o výživě, tedy o důrazu kladeném na jídelníček. A to neznamená "snídani sněz sám, o oběd se rozděl s přítelem a večeři dej nepříteli", ale denně 5 - 6 kvalitních jídel ve snaze zajistit co nejlepší dostupnost a vstřebatelnost živin. Takže to, co tu "hustím" klukům pořád do hlavy, je, že to není o tom, abych si za uspořené peníze koupil nějaké NO produkty z poslední reklamy v "Másklu", nebo tři tablety něčeho před a po tréninku, ale o tom, že budu 7 dní v týdnu konzumovat 5 - 6 jídel denně, po dobu dvou nebo tří měsíců. A pak každý sám uvidí, jaké má výsledky. A potom nejen, že to budeš dělat dva nebo tři měsíce, ale rok, dva, tři… Zkrátka, když to řeknu blbě, není to o tom si vymýšlet na chvíli experimenty ve výživě nebo používat měsíc špičkové suplementy, ale dlouhodobě pořádně a rozumně cvičit a pořádně a rozumně se stravovat. Říkám, že bych měl cvičit tak, jakou mám stravu, protože když tělu nedodávám potřebné živiny, tak se organismus nemůže zregenerovat a to přece výrazně ovlivní moji snahu v posilovně. A je jedno, jestli je mým cílem shodit, nebo přibrat. Prostě uvědomovat si tu každodenní důležitost jídla.
Takže dá se říct, že to není o tom objemu snědené stravy, ale hlavně o vstřebatelnosti a kvalitě…
Jsem rád, že jsi jako zkušený vedoucí rozhovoru vystihl z mého květnatého vyprávění to hlavní. (smích) Ale mně pořád připadá, že se na to nějak zapomíná, tak to pořád opakuji. Ano, v podstatě je dobré si uvědomit, že není třeba přetěžovat trávicí trakt, ale dávat tělu, co potřebuje a skutečně efektivně využije. Není to o kvantitě, ale o kvalitě a optimálním množství. Proto je pak na místě například využití proteinových suplementů. Je třeba respektovat, že je určitá doporučená denní dávka bílkovin a vyšší dávka může znamenat (a znamená) přetížení jater, ledvin a organismu celkově. Takže v okamžiku, kdy dám tělu bílkovinu v podobě, aby pro něj byla snadněji vstřebatelná, výrazně mu ulehčuji a tím pádem zefektivňuji svoje snažení.
Další otázka souvisí s předchozími. Provozuješ zdejší karlovarské fitko Sportstudio Prima již 11 let, jsi také lektorem výživy v trenérském kurzu Ronnie.cz, takže jsi určitě viděl za tu dobu nespočet jídelníčků, se kterými za tebou lidé docházejí s žádostmi o jejich zlepšení či zkonzultování. Jaké chyby v nich nejčastěji shledáváš?
V jídelníčcích vídám klasické věci, jako je přebytek jednoduchých cukrů nebo sacharidů vůbec, přebytek tuků, nebo naopak jejich panické vylučování u holek. Dále nedostatek, nebo naopak klasicky u kluků nesmyslný přebytek bílkovin. Ale hlavně je to nepravidelné jídlo a s tím i související nerovnoměrně rozložený energetický příjem - nejí se ráno, většina jídel je odpoledne a hlavně večer, když lidé přijdou z práce. No a podle toho pak taky vypadáme.
Velmi zajímavý rozhovor publikovaný i na stránkách Ronnie.cz zpracoval Lukáš Roubík s Viktorem Hellem. Viktor Hell se v něm zmiňoval o stravě založené na principech krevních skupin. Jaký máš na toto stravování názor?
Přiznám se, že tenhle rozhovor jsem nezaregistroval, ale v podstatě jakákoliv dieta nebo výživový směr by se měly zakládat na tom, že tělo má dané nějaké fyziologické potřeby. Takže jakmile jsou tam nějaká omezení, nebo styl "přijatelné/nepřijatelné", tak je to v lehkém, či větším rozporu s tím, co tělo optimálně potřebuje pro svoji funkci. Pak je ovšem rozdíl, jestli se bavíme o časově omezené dietě (třeba 2 - 4 týdny), u které bychom třeba toto mohli v mírné formě tolerovat, nebo se bavíme o obvyklém stylu stravování. A tam přes to vlak nejede. Co se týče diet obecně, tak jejich původní myšlenky můžou být zajímavé, ale záleží hlavně na tom, jak si ji kdo vyloží a jak ji praktikuje. Největším problémem diet jsou lidi, co je drží. (smích) Například cyklická ketogenní dieta je svým způsobem zajímavá, ale když si pak přečteš, jakým stylem ji někteří lidé „jedou“, tak se ti obrací vlasy na hlavě. Je to sice o tucích, ale není to o tom, že se jí anglická slanina, klobásy a tak dále. (smích)
Jsem rád, že jsi načal tu cyklickou ketogenní dietu, protože, jak víš, existuje právě mnoho známých způsobů (CKD, sacharidové vlny a tak dále) jak vyrýsovat a shodit přebytečný tuk. Co považuješ ty osobně za nejvhodnější způsob stravování při redukci hmotnosti?
Já jsem z hlediska funkčnosti těla a s ohledem na jeho potřeby zastáncem spíše směru "sacharidových vln" (a zase je vhodné připomenout, že existují různé "stupně" sacharidových vln). Když budu porovnávat například právě CKD a sacharidové vlny, tak ano, princip CKD je zajímavý a s něčím z té diety souhlasím, ale je tam zkrátka problematický zvýšený příjem tuků a s tím spojené komplikace. Když vezmu v potaz to, že je to dieta(!), tedy že ji dodržují lidé, kteří mají za cíl redukovat svoji hmotnost, ale často mají řadu individuálních zdravotních problémů, nebo mají minimálně problém s neaktivním stylem života a z toho plynoucí zdravotní omezení, tak si myslím, že to zkrátka plošně není úplně to pravé ořechové. Takže z tohoto hlediska jsou podle mého názoru optimálnější "sacharidové vlny", které jsou pro většinu lidí, s ohledem na výše uvedené, lépe akceptovatelné. Ale pozor, pro mě je samozřejmostí, že když řeknu "sacharidové vlny", tak respektuji i doporučený příjem zeleniny, ovoce, vlákniny, že omezuji příjem jednoduchých sacharidů, respektuji doporučení přijmu živočišných a rostlinných tuků, zohledňuji pitný režim, zvažuji vhodnost solení, konzumace alkoholu, technologii úprav jídla a další. A k tomu individuálně přizpůsobuji dávku bílkovin a vlastní cyklování sacharidů s ohledem na individualitu jedince, věk, pohlaví, tělesnou hmotnost a další aspekty. A to vše samozřejmě doplněné aktivnějším životním stylem. Neřeším jen následky, ale i příčinu.
Tohle je pro mě to, když mluvím o respektování fungování těla s ohledem na jeho potřeby. Navíc tato dieta svým proměnlivým příjmem sacharidů zajišťuje optimální stimulaci metabolismu utlumeného sníženým příjmem živin. A svým způsobem ji každý držíme tím, že někdy máme chuť jíst více a někdy méně. U diet, ve kterých je zvýšený příjem bílkovin a tuků, bychom měli jejich doporučování zvážit s ohledem na rizika spojená se zdravotním stavem daného jedince (např. kardiovaskulární choroby, chronická jaterní a ledvinová onemocnění a další). A pak jsou detaily, které si lidi nepřečtou. Jak závažné může být u proteinové (CKD) diety to, že vzhledem ke zvýšenému odbourávání metabolitů vzniklých charakterem diety je například i u méně závažné poruchy srdečního rytmu obecně doporučený dohled lékaře, včetně sledování hladin sodíku a draslíku v organismu a vyplývající suplementace? Protože kolik zodpovědných trenérů, výživových poradců, nebo rádců zváží, kolik procent populace u nás trpí méně závažnými poruchy srdečního rytmu? A jak se toto dále násobí oblíbeným užíváním "spalovačů" v dietě? Co onemocnění jater a ledvin? A kolik lidí s nadváhou a neaktivním stylem života má zároveň kombinace výše uvedených? To jsou otázky, které mi nastolují faktickou vhodnost doporučování třeba uvedené CKD.
Je třeba si uvědomovat, že Atkinsonova dieta nebo zmíněná CKD, nejsou stálým způsobem stravování, jsou určené pouze na krátké období, řekněme čtyři, maximálně šest týdnů, ale to si zase lidi nepřečtou. A hlavně po 2 - 4 agresivních týdnech diety se vracíme k "normálnímu" stylu stravování a jsme zase u problému, který nás donutil dietu držet. Takže zabývat se nejen řešením (dietou), ale i příčinami "problému" (životním stylem, stylem stravování). A tady mi zase směr sacharidových vln přijde efektivnější.
Nyní z druhé strany barikády. Když se budeme bavit o objemové fázi, jaké věci a postupy se ti za tvoji kariéru a vedení závodníků osvědčily nejlépe?
Zas bych řekl jen "ten ošoupaný základ". Pravidelně a kvalitně jíst. Rozumně. Žádné extrémy. Zkrátka dělat těch tři, šest, devět, dvanáct měsíců to, co máš. Hodinu po hodině, den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci. Jednoduše dodržet těch dvaačtyřicet jídel za týden. Zkrátka dělat to, co dělalo tisíc lidí předtím a fungovalo jim to. Tohle mi vždycky říkal Jarek Sukup a musím se usmívat, kolikrát to teď říkám já. (úsměv) Ale zase na druhou stranu je potřeba vysvětlit lidem, že na ty rozhovory v časopisech, ve kterých psal například Kevin Levrone o konzumaci 6x denně 450 g masa, nebo na uváděné hodnoty 4 - 6 g bílkovin/kg váhy u některých profesionálů, se musí člověk dívat s lehkým úsměvem, protože tohle naše tělo nebere, protože neužíváme speciální suplementy, které nám umožní dramaticky zvýšit schopnosti našeho těla (ale zase ho logicky extrémně přetěžují).
Takže není to o tom, "lámat" to tam hlava nehlava, ale přemýšlet o tom jídle stejně, jako v jiné fázi.
Ano. Je to stále a pořád pouze o respektování schopností těla, a jak si předtím vystihl, o vstřebatelnosti a využitelnosti. A taky o tom, jak to můžu dělat lépe. Vždycky přece po nějakém období, kdy se zaměřím na nějaký cíl, bych pak měl vyhodnotit, co a jak jsem dělal a jakých výsledků jsem dosáhl, a z toho vyvodit závěry a poučení do budoucna. Ale o tom by měl být celý život, ne? (úsměv)
Ve druhém díle se dozvíme, jaký má Petr názor na vlákninu v objemovém období,
rozebereme otázku kvantity bílkovin v kulturistice a načneme také již suplementy.