Váš příběh:
Sport - moje denní droga

Vedu velice vytížený život. Kromě školy, která vzhledem k mému oboru zabírá hodně času, si o víkendech a někdy i během týdne brigádně přivydělávám. Můj den je jen samé učení, práce, pochůzky a cestování (vzhledem k tomu, že přejíždím z kolejí domů a pak zase do práce v jiném městě). Tenhle životní styl vyčerpává nejen po fyzické stránce, ale hlavně po psychické. Každou volnou hodinu se snažím vyplnit sportem, jen při sportu mám možnost úplně vypnout a vyčistit si hlavu tak, že jsem schopná večer usínat s klidnými myšlenkami.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Můj příběh není o tom, jak se holka nespokojená se svojí postavou konečně odhodlala a začala s tím něco dělat. Je o tom, co pro mě sport a celkově pohyb znamená. Nikdy jsem se necítila tlustá, moje váha nepřesáhla 72 kg, obvykle se držím tak na 66 kg. Při výšce 183 cm se mi to zdá celkem solidní. Zároveň nemůžu tvrdit, že bych se svojí postavou byla spokojená - jsem přece žena!

Nejsem typ, kterému by pohyb a sport byly cizí. Na základní škole jsem vynikala ve vytrvalostních bězích, účast na soutěžích byla povinná, tudíž absolutně nezajímavá. Tehdy jsem ráda hrála jen volejbal, a to jsme ještě rozcvičky s kamarádkami sabotovaly. Na střední škole jsem proplouvala od ničeho k ničemu, ale pořád nebyl důvod, sport jsem nepotřebovala. Až na vysoké se najednou něco zlomilo, nátlak a požadavky na mou osobu se mnohonásobně zvýšily. Závidím lidem, kteří si dokáží udržet klidnou hlavu i ve složitých situacích, to já neumím. Lidé kolem mě si sice myslí opak, ale to je jen díky mé velké snaze oblafnout okolí. Ve skutečnosti se z každé sebemenší zkoušky třepu. Jen si představím, že mám jít zase něco prezentovat, obhajovat atd., a už se mi svírá žaludek, začíná bušení v hlavě... Určitě jste to někdy dříve zažili. Nerada přiznávám své slabosti, proto kolem sebe prskám a jsem protivná, aby byli oni ti, kteří se cítí špatně. Doufám, že se mi tím uleví, ale bohužel beze změny.

Jednoho úžasného podzimního dne mě spolubydlící přesvědčila, abych s ní šla na lekci spinningu, že tam jde poprvé a nechce se cítit trapně, prý když budeme dvě začátečnice, bude to lepší. Co bych pro kamarádku neudělala… Ne, tak hodná opravdu nejsem, ale po několika hodinách přemlouvání mě přesvědčila. Lekce byla náročná, hrozně jsem se na ní trápila. Bavlněné triko ztěžklo a už v něm nebylo příjemně, navíc ty strašné koše, do kterých jsem si musela připnout boty! Tak tak jsem popadala dech, zpocená absolutně všude, dokonce i na předloktí mi vyskákaly kapičky potu. Z lekce jsem odcházela jako "naprcaný kačer", zadek otlačený ze sedátka a v obličeji rudá, jak jsem nikdy nebyla. Cestou na kolej jsem si uvědomila, že mám úžasně vyčištěnou hlavu, byla jsem unavená, tělo bolelo i tam, kde jsem jej nenamáhala, ale byla jsem klidná a soustředěná. Všechno napětí bylo pryč, starosti se zdály nepodstatné, prostě jsem se cítila skvěle. Tak jsem objevila svůj lék na stres a špatnou náladu. V tu chvíli jsem věděla, že mým dalším krokem bude nákup permanentky, a vůbec mi nevadilo, že budu muset chodit sama, protože spolubydlící prohlásila: „Nikdy víc!“

Po nějaké době mi trenérka nabídla, že rozjíždějí novou formu aerobního tréninku - H.E.A.T. program - a jestli bych neměla zájem si to vyzkoušet. Nemusela se ptát dvakrát. Forma cvičení si mě okamžitě získala, dozvěděla jsem se, že každou nohou dělám jinak dlouhý krok a že vlastně celkově špatně chodím. Chtěla jsem být lepší a o to víc jsem na lekcích makala. H.E.A.T. si mě "omotal kolem prstu" a už nepustil, program na čtvrtek byl jasný. Pak už to se mnou šlo z kopce, snad každý semestr jsem přidala další sport. Po H.E.A.T.u přišlo na řadu pilates, na kterém se mi povedlo konečně pořádně protáhnout zkrácené svaly a posílit bříško. Na aerobiku jsem se ze začátku neskutečně trápila, ještě dnes mám problém si zapamatovat sestavu, nehledě na to, že jsem dřevo… Musím přiznat, že aerobik je nejméně oblíbený sport, který provozuji, to ale není důvod jej vypustit. Právě variabilita pohybů způsobuje, že se na dané lekce více těším. U bodystylingu přetrpím zahřívací část složenou z aerobiku a těším se na posilování, mé nejoblíbenější jsou lekce, ve kterých se zaměřujeme na posílení rukou. Mnoho lidí se domnívá, že jóga je jen o převalování na podložce a poslechu relaxační hudby. Zajděte si na lekci power jógy a garantuji, že Vás budou bolet svaly, o kterých jste ani nevěděli, že je máte. Na lekci bosu se mi líbí nenásilné zpevnění střední části těla a s tím související zlepšení rovnováhy. Konečně přichází na řadu moje "nejmladší" aktivita - PortDeBras cvičím teprve druhým semestrem. Hned základní postoj na mne udělal dojem, PortDeBras obsahuje prvky baletu, hlavně postavení paží. Ze začátku jsem měla problém je udržet alespoň půl lekce, teď už jsem na vyšším levelu, paže udržím celou lekci, ale pořád si nepamatuju sestavy. Navíc, jak jsem se výše zmiňovala, jsem dřevo a během nácviku nových pozic si připadám jako slon v porcelánu… Vše se samozřejmě snažím vyrovnat obrovskou snahou. Právě proto, že pro tento pohyb nemám předpoklady, každé sebemenší zlepšení mě o to víc těší.

Jediné, co mi stále chybělo, byl způsob, jak se vybít doma. Chodívala jsem běhat, to ovšem muselo být přímo ukázkové počasí, jinak jsem se neodhodlala. Chtěla jsem stroj, ke kterému se během týdne nedostanu, proto můj výběr padl na crossové trenažéry. Před pár měsíci jsem se odhodlala a pořídila si trenažér Kettler Lotus CT. Odhodlala - ne proto, že bych se bála, že zastane práci hodně drahého věšáku na prádlo, ale konečně se částka na mém účtu začala kulatit a už zase by to mělo být pryč?! Jako studentka nemám velký měsíční příjem, na základní výdaje mi stačí kapesné od rodičů, ale výdaje na všechny nadstandardní věci si vydřu na brigádách. Těžce se mi penízky posílaly pryč, ale teď rozhodně nelituju.

Na začátku zimního semestru nastoupila do fitcentra, ve kterém všechno páchám, nová recepční a okamžitě mě začala peskovat za to, že nejde, abych si jen tak docházela s permanentkou, jak ona má vědět, že ji nemám od někoho půjčenou, a ať už příště nezkouším dojít bez studentského průkazu (na kterém je fotka). Zvyk je železná košile a hned druhý den jsem naklusala před recepci opět bez studentského průkazu. Recepční se rozčílila, až jí to zvedlo ze židle, už už jsem myslela, že poklušu zpátky na kolej, ale nakonec povolila. Od té doby jsem průkazku nosila poctivě. Neuběhly ani dva týdny, recepční se na mě hned při vstupu usmála, a když jsem jí podávala permanentku se studentským průkazem, posunula průkaz zpět ke mně se slovy: „To už nebude potřeba.“ Oplatila jsem jí její úsměv a odcházela spokojená do šatny. Po pravdě se nedivím, že si mě zapamatovala…

Dnes, po pěti letech od mé první lekce spinningu, vypadá můj program následovně: v pondělí ve 14:00 power jóga, v 17:35 (10 minut před oficiálním začátkem) už zacvakávám tretry a začínám žhavit kotouč před mou oblíbenou lekcí spinningu; v úterý v 17:00 aerobik a v 19:30 pilates; ve středu v 17:00 PortDeBras, v 19:00 bosu; ve čtvrtek v 16:00 bodystyling a v 17:35 (opět 10 minut před začátkem) už zvedám pás Maxerrunner před lekcí H.E.A.T.u. Na víkend jezdím domů a tam mě čeká moje láska - crossový trenažér Kettler Lotus CT, kterému se věnuji každý den 45 minut, a pak následuje 15 minut protahování. Samozřejmě to takhle pěkně nevyjde každý týden a jsem nucena některou z lekcí vynechat, v tom případě se snažím dostat na nějakou pozdější lekci, pokud nevyjde ani toto, tak si před spaním pofňukávám do polštáře, jak mi to dneska nevyšlo…

Co tedy pro mě znamená sport? Po každé lekci, když se vracím na pokoj a šplhám do šestého patra, stehna mě štípou a pálí. Už nečekám, že to bude jinak, ani bych to jinak nechtěla, ta bolest mě uspokojuje, právě díky ní vím, že jsem zase jednou udělala něco dobrého nejen pro svoje tělo, ale i pro sebe jako takovou. Vracím se klidná a silnější, to je moje výhra a mám ji každý den.