Váš příběh:
Jak jsem přišel ke svalům

Můj příběh začíná jako každý druhý. Rád bych napsal, že je něčím neobyčejný, ale začátečnické chyby a karamboly v kulturistice jsou vskutku obyčejnou a každodenní záležitostí. Přesto se z nich většina začátečníků nepoučí.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem, či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Nebudu Vám vyprávět pouze o svých chybách, ale také o svých úspěších a radosti z tohoto sportu, který běžnou necvičící populací nebude nikdy úplně pochopen a bude se na něj ještě dlouho koukat skrz prsty. Kdo nezažije, nepochopí.

A jak to vše začalo? Se třemi kamarády jsme se na třídním srazu po dlouhé debatě a hecování rozhodli, že se vsadíme. Nemusím dlouze vysvětlovat, čeho se sázka týkala - je to jednoduché. Sázka byla o to, kdo z nás tří do roka a do dne bude svalnatější a větší, padlo slovo větší korba. I po týdnu jsme všichni byli odhodláni zvítězit, tak jsem se tedy začal připravovat a plný elánu, představ a ambic jsem začal studovat články na internetu a také jsem si koupil plno časopisů. K mému zklamání se informace z časopisů a internetu poměrně lišily, tak jsem si řekl, že si vezmu od každého něco a udělám si to podle sebe. Vešel jsem do posilovny s představou, že zde budu každý den a že zákonitě přeci do měsíce musím být ta zmíněná korba. Vážil jsem tehdy kolem 58 kilo na svých 178 cm výšky. Šel jsem raději ráno, aby na mě každý nekoukal, a začal jsem opakovat první cvik, co jsem viděl u chlapíka vedle, poté jsem dělal cviky z internetu, pak jsem zase cvičil podle jiného chlapíka... Takhle jsem strávil asi dvě hodiny a šel jsem domů.

Druhý den ráno jsem si myslel, že mě přejel tank, všechno mě strašně bolelo a nemohl jsem ani vylézt z postele. Jelikož byla neděle, tak jsem ležel dál a přemýšlel, co jsem udělal špatně. Hned jsem si umanul, že si udělám tréninkový plán, začnu mnohem víc jíst a začnu pořádně, a to hned v pondělí. Celou neděli jsem místo hraní her strávil v literatuře a když jsem usoudil, že jsem dostatečně vzdělán, začal jsem dělat tréninkový plán. Přestože v literatuře psali něco jiného, ruce a hrudník jsem si dal třikrát týdně a jednou týdně jsem se podíval na záda a ramena. Nohy jsem evidentně v té době nepotřeboval. Musím ihned zmínit, že je to největší chyba, které jsem se dopustil a nepoučil jsem se ani po 6 týdnech cvičení, proto tedy poznamenávám pro začátečníky: rozvrhněte si celé tělo rovnoměrně a neupřednostňujte žádnou partii, vše přijde časem. Takto jsem cvičil asi měsíc, nemohl jsem se posilovny nabažit, a tak jsem tam chodil každý den. Po měsíci jsem pln očekávání vlezl na váhu a byl jsem zděšen. Místo předpokládaného přibrání jsem zhubl tři kila. Asi čtyři dny jsem necvičil - totálně mě to demotivovalo.

Po dalších dnech studování zaručených receptů na přibíraní svalové hmoty jsem se rozhodl, že už neztratím ani minutu, obětuji pár stovek za trenérskou hodinu a začnu od začátku. Vyhledal jsem tedy místního trenéra a popsal jsem mu svůj problém. Trenér na rovinu přiznal, že takhle přeplácaný trénink už dlouho neviděl. Asi hodinu jsme probírali základy stravování a základy fyziologie těla a správného tréninku, poté jsme se odebrali do posilovny a tam jsem okusil skutečný trénink. K mému údivu trval "pouze" dvě hodiny, což se mi zdálo strašně málo, přestože jsem byl na pokraji sil. Hned večer jsem si všechny informace dal dohromady a rozvrhl si své nové cvičení, poprosil jsem rodiče a za jejich pomoci jsem si upravil jídelníček. Mohl jsem začít!

Trénoval jsem tři dny v týdnu, poté jsem měl den volno a celý cyklus jsem zase opakoval. Jak šel čas, tak jsem si zdokonaloval jídelníček a trénink jsem uzpůsobil svým požadavkům. Zaměřil jsem se hlavně na základní cviky (dřep, bench-press a mrtvý tah) a musím přiznat, že jsem neodolal a biceps jsem pořád lehce upřednostňoval. Takto jsem cvičil asi půl roku, vyzkoušel jsem i Korte, ale i nadále jsem zůstal věrný splitu. Po půl roce tvrdého cvičení jsem nabral poměrně kvalitních 15 kilo. Netvrdím, že čisté svalové hmoty, ale ani nemůžu říct, že v tucích. V té době jsem se začal bavit s aktivními kulturisty a podstoupil jsem změnu v tréninkovém programu, které bych se ještě před měsícem vysmál a cvičil vesele dál. Vůbec se mi nechtělo, ale začal jsem cvičit každou svalovou partii jednou týdně s tím, že ji ale pořádně zničím. Tento trénink si nemůžu vynachválit, za měsíc jsem přibral tři kila a na každý trénink jsem se strašně těšil, protože jsem danou partii odcvičil naposledy před týdnem. Samozřejmě jsem opět upravil jídelníček a jídlo mi lezlo i ušima. Sázka kupodivu stále platila, a tak jsem si dal poslední měsíc objemového tréninku a řekl si, že zkusím svou první dietu.

Začal jsem zlehka, stáhl jsem sacharidy a tuky a zachoval konstantní příjem bílkovin, poté jsem si zvolna cykloval sacharidy a cítil jsem, že forma graduje. Bohužel kamarád, se kterým jsem sázku uzavřel, onemocněl klíšťovou encefalitidou, tak jsme sázku zrušili. Byl bych ji asi vyhrál, ale to v tu dobu nebylo vůbec podstatné. Kamarád naštěstí prodělal pouze lehčí encefalitidu, takže byl do dvou měsíců v pořádku. Má píle ale nezůstala bez odezvy - příští třídní sraz jsme udělali na Máchově jezeře, kde byli mou postavou všichni ohromeni a já cítil nepopsatelně příjemný pocit.

Kulturistice se věnuji nadále a jsem velmi rád, že jsem se na ni tehdy nevykašlal a vytrval jsem, i když to mnohdy nebylo lehké. Doufám, že se kulturistice bude věnovat čím dal víc mladých lidí a tím se na tento sport získá nový a lepší náhled než doposud. Všem přeji, ať vytrvají ve svém cíli a nenechají se odradit, jednou jim to tento sport bohatě vrátí. Závěrem chci začátečníkům zdůraznit, ať dodržují dostatečnou regeneraci a vhodnou stravu. Je to sice tisíckrát omílané téma, ale ani to mnohdy nestačí. Přeji hodně zdaru!