Váš příběh:
Větu "taky bych tak někdy chtěl vypadat" si člověk musí zasloužit

Posilovnu jsem vždy bral spíš jako životní styl než jako koníčka. Zkoušel jsem závodně plavat, lyžovat, přes dva roky jsem se spolužákem trénoval thajský box, ale nikdy mě nic tak neoslovilo jako posilovna. Momentálně studuji vysokou školu v Olomouci a nejlepší lék o zkouškovém období je zajít si do fitka.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem, či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Každý člověk má svůj životní příběh. Otázkou je, zda je to příběh, který by stál za to, aby byl poslán dále do světa a motivoval lidi, ať už jde o sport, práci či umění. V mém případě jde o sport. Sport, který ve mně vyvolal touhu stát se lepším, touhu být na sebe pyšný. Neznám lepší pocit než ten, když se na vás někdo z vašich přátel podívá a řekne: "Sakra, ty jsi zase povyrostl!" nebo "Taky bych tak někdy chtěl vypadat!" Tyto věty ale nejsou zadarmo a člověk si je musí zasloužit. Trvalo hodně dlouho, než jsem něco takového slyšel.

Posilovnu jsem navštívil poprvé, když mi bylo šestnáct let. Byl jsem v prvním ročníku na střední škole. Měl jsem spousty kamarádů i přátel, ale občas se mi v tomto věku stávalo, že mě někdo večer bezdůvodně napadl, nadával mi atd. Spousta lidí si tím prošla. Nejsem vzrůstem velký člověk. Měřím 176 centimetrů a v té době jsem vážil asi 65 kg. Do svých 15 let jsem měl pár kilo tuku navíc. Časem jsem to shodil a zbyla ze mě kost a kůže. Když jsem se otočil z profilu, jako bych zmizel, tudíž jsem byl snadnou kořistí pro opilé náctileté.

To bylo prvním impulsem, proč jsem se rozhodl začít se sebou něco dělat. Někdo to začal dělat kvůli holkám nebo vzhledu, já to dělal kvůli respektu. Během prvního roku jsem chodil do malé posilovny kousek od školy. Byla věčně prázdná a strojů bylo málo. Jednoho dne jsem tam potkal pána, který, dá se říct, změnil můj život. Bylo mu asi 48 let, měřil 174 cm a vážil okolo sta kil. Někoho tak velkého jsem do té doby na vlastní oči neviděl. Časem jsem se s ním začal bavit a ptát se na základní věci. Byl jsem úplný laik. Učil jsem se postupně zásady správné výživy a správného provádění cviků. Během jednoho roku jsem přibral 7 kg. Má váha byla okolo 72 kg. Jako každý začínající cvičenec jsem měl velmi rád procvičování bicepsů. Ovšem mým nejoblíbenějším cvikem byla hrazda. Cvik, který mnoho lidí celý život nesnáší, jsem já miloval už v šestnácti letech. Proto byla záda svalovou partií, kterou jsem měl nejlepší a dodneška ji mám velmi dobře vyvinutou.

V sedmnácti letech jsem začal dělat thajský box, ale vydržel jsem u něj asi jen dva roky. Chybělo mi zvedání činek i pohled do zrcadla na přírůstky, které se velmi těžko budovaly. Později jsem začal chodit cvičit s kamarádem Michalem, který byl od přírody rozený obr. Váha stoupala krásně nahoru a posilovna se stala mým druhým domovem. Zdokonalování se v bench-pressu, mrtvém tahu nebo dřepu bylo moje každoroční předsevzetí. Pokaždé jsem se ho pokoušel splnit. A i když jsem párkrát spadl, snažil jsem se zvednout, ať se stane cokoli. A tehdy se to stalo. Kamarádi mi poprvé začali říkat věty, které jsou pro mě největší motivací. Každá tato věta je pro mě jako obrovská dávka energie a odhodlání stát se ještě lepším. Ale pouze pro můj vlastní dobrý pocit. Nikdy mě nelákala pódia pro závodníky, i když dodnes přemýšlím nad tím, zda bych na to měl, nebo ne.

Posilovna mě naučila několik věcí a tu hlavní bych tu chtěl všem napsat. Žij a chovej se tak, jak chceš ty a ne ti ostatní. Pokud ovšem nejsi jeden z nich. Ať to každý pochopí, jak sám potřebuje. Nyní cvičím s dobrým kamarádem Davidem, který je o rok mladší než já, a snažím se předat mu vše, co jsem se naučil.

Ukončil bych to tím, že mi posilovna dala respekt, nové přátele, životní styl a mnoho dalšího. Co je ale nejdůležitější? Začal jsem s posilovnou pouze kvůli respektu. A přestože jsem ho u některých lidí dávno získal, neomrzela mě. Právě naopak...