Váš příběh:
Na nohy se musí tvrdě…

Dlouho jsem hledal sport, který by mi vyhovoval. Chodil jsem čtyři roky na fotbal, který mě poté omrzel. Navlékl jsem na sebe atletický dres a začal skákat do výšky v Houštce. Opět po čtyřech letech jsem přestal. U bratra jsem zpozoroval, jak zvedá závaží, a zaujalo mě to. Bylo mi ale čtrnáct let a všichni říkali, že bych měl ještě počkat. Věděl jsem, že jednou se dočkám. A taky se tak stalo. Nebýt mého bratra, nikdy bych se k tomu nedostal, za to jsem mu vděčný a tímto mu chci také poděkovat.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Bylo to zrovna na moje narozeniny. Ten den mi bylo šestnáct a měl jsem naplánováno jít do posilovny, jako obvykle na narozeniny - nenarozeniny. Chci se v posilovně koncentrovat přesně na to, proč tam jsem, a nenechat se zbytečně rozptylovat. Celý den už od rána myslím pouze na to, jak budu zvedat ten chladný kov.

Jakmile mi odzvonila moje poslední hodina, vyběhl jsem nahoru na intr, kde jsem sbalil tašku, připravil si syrovátkový nápoj a vydal se na cestu. Posilovna byla necelých 10 minut chůze. Když jsem došel k té oranžové budově, zachvátil mě hřejivý pocit u srdce i přesto, že venku bylo sotva 10 stupňů. Vstoupil jsem dovnitř a pozdravil cvičence letmým: „Čau.“ Obrátil jsem se k pultu, kde jsem pozdravil správce posilovny. Vyhrabal mi z plechovky klíček skříňky s číslem 2. V šatně jsem byl sám. Během chvíle jsem si navlékl kraťasy a tričko, obul si boty a vzal si ručník. Zamkl jsem a zamířil k rotopedu. Na rotopedu jsem prohřál svaly a klouby a připravil se na tvrdý trénink.

V hlavní místnosti byli dva další cvičenci. Jeden si prohrával s kladkou a druhý byl v kleci pro dřepy. Shodou okolností jsem převahu dnešního tréninku chtěl strávit právě tam, v kleci. Oba to byli kluci, kterým bylo okolo 20 let. Oba jsem pozdravil a zamířil jsem za tím druhým: „Ahoj, prosím tě, kolik jdeš ještě sérií?“ „Ještě dvě a pak tě sem pustím,“ odpověděl. Poděkoval jsem mu a počkal na jeho dvě série s 60 kily. Zatím jsem se protahoval. Když skončil, zeptal se mě: „Chceš to tam nechat?“ „Ne, já si to sundám sám, díky,“ odpověděl jsem a vzápětí jsem začal sundávat kotouče.

Usmál se, jako by si myslel, že budu posilovat s prázdnou osou. Udělal jsem si jen několik opakování pro rozehřátí. Za chvíli jsem přihodil na každou stranu dvacítky talíře. To už se na mě podivně začal koukat i druhý mladík. Opět několik opakování. Sundal jsem dvacítky a nandal pětadvacítky. Přinesl jsem si pás, protože jsem s ním za chvíli chtěl pracovat. Přihodil jsem na každou stranu ještě desítky. Bylo tam 70 kg, udělal jsem dvě série po 8 opakováních. Nakonec jsem sundal i ty desítky a přidal patnáctky. Opět nějaká opakování. Na závěr jsem sundal i ty patnáctky a místo nich naložil dvacítky. Tak, bylo to zde - měl jsem naloženo přesně sto kilogramů.

Po chvíli opět přišel mladík, který odešel, když já měl prázdnou osu. Chvíli koukal a pohledem se mě ptal: "Tohle ty chceš zvednout? Vážně?" On ještě ale nevěděl, že já jsem do posilovny přišel odhodlán zvednout to, co si naložím. Stoupl jsem si pod osu. Osu jsem zaryl do trapézů. Pomalu jsem se zvedl a ukročil jsem dozadu. I přes omotaný ručník byl pro mě tak nezvyklý tlak nesnesitelný. Pokrčil jsem nohy v kolenou, hezky pomalu jsem klesal dolů. Když jsem byl dostatečně dole, zapojil jsem všechnu sílu ve stehnech. Činku jsem celkem bez problému vytlačil nahoru. S hlubokým výdechem jsem se připravil na další opakování. Trošku jsem zakolísal, ale povedlo se mi to srovnat a nenadělat si ostudu. Po pěti opakováních jsem činku položil zpět do stojanu. Sundal jsem si opasek a sedl si na lavičku. Krůpěje potu mi stékaly po čele. Mladík se koukal na celé toto představení. Když se vzpamatoval, šel si dělat zase ty svoje série.

Přišel další, tentokrát o něco starší, ale o nic vypracovanější než dva předchozí. Šel ke kladkám, koukajíc na mě, jako by říkal: "Co ty tu děláš? Je ti vůbec patnáct?" Vstal jsem z lavičky, vyklepal stehna a nasadil pás. Opět jsem si stoupl pod osu a opět jsem zopakoval pět opakování. U posledního opakování jsem musel až vykřiknout, jak hrozně mě osa ryla do zad a stehna jak pálila. Opět jsem zpozoroval všechny tři, jak na mě koukají. Cítil jsem se skvěle! Nepopsatelně.

Po dalších třech sériích (dohromady jich tedy bylo pět) jsem šel do stojanu ještě pro další závaží. Na každou stranu jsem přihodil ještě desítky. 120 kilo jsem na krku ještě nikdy neměl. Ale dřepem jsem neměl v úmyslu to zvednout. Vzhledem k tomu, že v posilovně není úplně nejlepší stroj na lýtka, nebylo na vybranou. Do klece jsem položil dva gumové koberečky pro mrtvý tah na sebe, pro lepší procvičení lýtek. Opět jsem si nasadil pás. Tlak osy byl ještě větší než předtím. Měl jsem sto chutí tu tyč vrátit do stojanů. Ale něco mi řeklo: „Ne! Jestli tu tyč položíš, jdi rovnou zpátky na intr a nevracej se! Takže teď začni dělat ty podělané výpony!“ Stoupl jsem si na kraj vyvýšeniny a začal jsem dělat jeden výpon po druhém. U patnáctého mě začala pálit lýtka, nepřestal jsem. Udělal jsem jich dvacet a položil zpět do stojanů. Lýtka jsem si musel rychle protáhnout o železnou konstrukci. Měl jsem pocit, že mi každou chvilkou vybuchnou. Protáhnutí zmírnilo bolest, ale na další sérii jsem se ještě necítil. Prohmatal jsem si trapézy, cítil jsem, jak jsou otlačené, ale nechtěl jsem přestat, musel jsem udělat ještě tři série. Druhou sérii jsem ještě zvládl, ale po třetí sérii jsem chtěl přestat. Čtvrtou sérii už nezvládnu. Strašně mě pálila lýtka a trapézy pořád víc a víc bolely.

Vtom ve mně opět promluvil ten hlas, vzpomněl jsem si na všechna videa, kde zvedají stovky kilogramů, a já se tady patlám s tímhle! Okamžitě jsem si nasadil opasek a zapřáhl osu. Lýtka mě pálila už při desátém opakování, ale nechtěl jsem přestat, nemohl jsem. Uvědomil jsem si, že když si odřeknu jednou sérii, udělám to i podruhé, potřetí. Musím pokračovat, prostě musím! Celou sérii jsem zakončil hlasitým vzdychem a cinknutím osy. Sundal jsem z osy veškeré závaží, poklidil jsem stanoviště a přenechal jej dalším cvičencům. Zamířil jsem do další místnosti, kde nikdo nebyl. Zasedl jsem si na stroj pro předkopávání, kde jsem naladil váhu tak, aby mi vyhovovala pro dvanáct opakování.

Předkopávání jsem střídal ještě se zakopáváním. Ovšem neměl jsem tak skvělý pocit jako s dřepy. Ze dřepů má člověk mnohem větší respekt než z nějakého stroje. Po čtyřech sériích na každém stroji jsem přešel k legpressu. Tam jsem si naložil 140 kg. Nešel jsem to zvedat stehny, ta už jsem skoro necítil. Opět jsem šel procvičit lýtka. Udělal jsem opět čtyři série po dvaceti. Nakonec, jak je mým zvykem, šel jsem procvičit ještě břicho. Když jsem šel do šatny, osprchoval jsem se, oblíkl a zaplatil. Rozloučil jsem se s cvičenci a se správcem pouhým: „Čau.“ Venku bylo chladněji, byla větší tma a celkově nebylo moc hezky. Na intr jsem došel se skvělým pocitem, že jsem zase o krůček blíž k tomu, proč to dělám.

Určitě víte, že většina kluků, co začínají posilovat, cvičí jen hrudník a ruce. Nevědí, že nohy jsou důležitá, ne-li ta nejdůležitější oblast, na kterou je třeba se zaměřit. Chtěl bych tímto říct těm začínajícím, úplným nováčkům, že co se týče funkčnosti těla, tak nohy musí cvičit taky a tvrdě. Druhý den musíte cítit, jak tvrdě jste posilovali minulý den! Na nohy se zkrátka a jednoduše musí tvrdě! Bolest, kterou cítíš dnes, bude síla, kterou pocítíš zítra…