Nové tváře kulturistiky:
Marek Jelínek (rozhovor)

"Chtěl jsem zkusit něco nového." Tohle si možná říkal i někdo z Vás, kdo se kdysi (nebo nedávno) připravoval na své první závody. Marku Jelínkovi přirostl k srdci bench-press a v této disciplíně nasbíral už značné úspěchy. Přesto se mu podařil úspěch i letos na kondičních závodech v kulturistice v Březnici. A stačí přeci tak "málo" - odhodlání, pevná vůle a chuť do cvičení. Jak zvládal svoji první přípravu a kam budou jeho kroky směřovat dál?

---

Marku, tvoje místo je na lavičce pod naloženou činkou bench-pressu. Letos jsme tě ale viděli ve skvělé formě na soutěži GP Ronnie.cz v Březnici. To mi prozraď, jak se takový benčař rozhodne najet na kulturistickou přípravu?

Já cvičím asi od svých šestnácti let. Zpočátku to bylo jen takové zkoušení, vážil jsem necelých 48 kg, takže jsem byl docela pohublý. Chtěl jsem to tenkrát změnit, takže jsem začal cvičit. Postupem času se ukázalo, že mám dobré výsledky v bench-pressu. Cvičil jsem ho tenkrát dost nezvykle a každý trénink jel maximální váhu. V lednu 2007 jsem se rozhodl zkusit první závody a získal jsem tehdy první místo. Zároveň se mi podařil i dorostenecký rekord.

Kolik jsi tenkrát zvedl?

Bylo to 95 kg a vážil jsem 57 kg. A protože v bench-pressu jsem závodil už tři nebo čtyři roky, chtěl jsem nyní zkusit něco nového. Začal jsem si hlídat stravu, i trénink jsem změnil a pomalu jsem si začal všímat toho, že vypadám lépe než moji vrstevníci a kolegové z liftu, kteří jsou zavalití. Něco jsem měl už načteno z kulturistiky a chtěl jsem prostě vyzkoušet, jaké to je být takový ten obojživelník, který dělá oboje.

Kdo tě připravoval na první závody?

Připravoval jsem se úplně sám. Původně jsem myslel, že to pojmu plážovým způsobem, že se nadupu nitrixem a podobnými věcmi a nebudu držet žádnou dietu, ale nakonec jsem si to zkusil se vším všudy, tedy i se superkompenzací a odvodněním.

Co vím, tak siloví trojbojaři všeobecně stravu příliš neřeší. Myslím tím ve smyslu diety. Jenže ty ses do té diety, jak sám říkáš, pustil. Jak jsi ji zvládal?

Tak ona to nebyla moje první dieta. Já předtím zkoušel CKD a zabírala na mě docela dobře, ale silově jsem šel strašně rychle dolů. Tentokrát jsem to proto pojal trochu jiným způsobem a dietu jsem si řídil podle pocitu. Sacharidy jsem si dával normálně k snídani a ještě k obědu a od oběda jsem držel sacharidové vlny spolu s nadměrným množstvím aerobní aktivity. Přitom jsem užíval ještě spalovač tuků.

Kdy jsi začal s dietou?

To bylo asi tak 5 týdnů před závody, takže relativně brzy.

Dají se lifterské a kulturistické tréninky skloubit dohromady?

Já se držím takového pravidla: „Jíst jako kulturista a trénovat jako lifter.“ Ale na vrcholové úrovni se to asi skloubit nedá. To myslím, že ne. Tréninky jsem měl vesměs pořád spíš silové - do poslední chvíle jsem se snažil silově držet vršek. Cvičil jsem proto těžká ramena, tricepsy a těžký bench-press. Je ale pravda, že ke konci v době superkompenzace, kdy jsem měl tři nuly za sebou, to nešlo. To už byl člověk zelený a těšil se i na tu pitomou rýži. Před závody jsem jel tři dvoufázové tréninky. Ráno před začátkem školy jsem chodil na trénink se svým sparingem a znovu pak ještě večer.

Jak se ti v Březnici závodilo?

No, tak musím říct, že jsem to asi trošku přehnal se superkompenzací, protože když jsem se doma před závody vážil, tak jsem se úplně lekl, kolik jsem navážil. Nebylo mi z toho psychicky zrovna dvakrát nejlépe, takže jsem se hned šel napít a snědl jsem kousek čokolády. Navážil jsem hodně málo - 64 kg. Představoval jsem si, že budu mít tak 68 kg. Asi se tohle moje porušení diety na formě podepsalo, ale řekl bych, že jen nepatrně. V tu chvíli jsem to neřešil. Superkompenzace mě prostě stála veškeré svalové objemy, co jsem měl, takže na pódiu jsem si pak připadal hrozně hubený. Volná sestava se mi docela líbila, myslím, že jsem si zvolil docela dobrý hudební doprovod. V pózování mám ale ještě rezervy. Teď, týden po závodech, vážím něco okolo 72 kg.

Teď ale musí následovat otázka: U čeho bys chtěl zůstat do budoucna? Bude to bench-press, nebo se pustíš do kulturistiky?

Já bych chtěl určitě na mistrovství světa v bench-pressu 2012. Pokusit se trochu zamíchat s pořadím. A pokud by byl čas a chuť, tak bych si chtěl zkusit v kulturistice mistrovství České republiky juniorů. Chtěl bych teď něco nabrat na objemu a pak to vyrýsovat na 74 kg.

Kterého umístění si v bench-pressu vážíš nejvíc?

Tak tohle je těžké, ono každé závody jsou pro mě úspěchem, ale docela rád vzpomínám na Podřipský pohár 2011, kdy se mi první dva pokusy nepovedly. Pak jsem se převlékl do starého dresu, který už sice moc nesloužil, ale přesto se mi podařilo přebít soupeře a vytlačil jsem 183,5 kg při váze 66 kg.

Tvoje rodina tě podporuje? Zvykli si na tvůj životní styl?

V bench-pressu si tak nějak už zvykli, ale mamka stále nemůže uvěřit tomu, co takový „hovňous“ zvedá za váhy, a říká, že je to hrozné. Co se týče kulturistiky, tak to už nesli o něco hůř, ale pomáhali mi třeba ve vaření nebo tak.

Komu bys rád touto cestou poděkoval?

Tak určitě svým sparingům Michalu Sajdlovi a Tomáši Barthelovi, kteří se mnou trénovali a dohlíželi na to, aby ty moje tréninky byly pořád tvrdé. Díky patří mé rodině, přátelům a všem, co mě podporovali a pomáhali mi v přípravě na závody.

 sdílet článek

Související články: