Reklama:
Skladem opět všechny příchutě!
100 % Whey Protein v akci 1+1
Náš nejprodávanější protein. Více zde.

Milan Obořil: "Loni jsem vypadal jak hnusná krabice od bot."

Ronnie.cz > Kulturistika a fitness > Osobnosti


Češi před MS juniorů a masters:
Milan ObořilJana ČernovskáMichaela PodneckáBarbora Černáková
František DavidMichal Šidík • Jana Bendová • Renata Richterová • Vladimír Štěpánek
odlet české výpravy

Info z MS juniorů a masters:
telegraficky medailové žně! - 2x zlato, 3x stříbro, 1x bronz!
kompletní výsledky s body

Z MS očima naší reprezentace, rozhovory:
očima Míši Podnecké + rozhovor
Milan ObořilJana ČernovskáB. Černáková


Od 26. - 27. listopadu 2011 probíhalo ve španělské Santa Susanně mistrovství světa juniorů a masters. Ačkoli již nějaký ten den jsou všichni naši závodníci dávno ve svých domovech a užívají si poklidné pozávodní atmosféry, někteří stále ještě nemohou uvěřit ve svůj ohromný úspěch. Jedním z nich je právě Milan Obořil, jehož zlatá medaile si svoji pozornost nepochybně zaslouží. Kdo by při setkání s Milanem čekal nějakého sebevědomého náfuku s plackou pověšenou na krku, ten by se hluboce mýlil. V Milanovi jsem poznala chytrého, skromného a velice přátelského mladého závodníka, který má „všech pět pohromadě“. Ví, kde jsou jeho hranice, jaké jsou jeho priority, a dokáže si vážit každé rady a pomoci. Příjemně strávené odpoledne v brněnském nákupním centru mi tak umožnilo nahlédnout do Milanova kulturistického života, do samotného průběhu soutěže a jeho plánů do budoucna. Část našeho povídání Vám nyní přinášíme prostřednictvím následujícího rozhovoru.


Jaké jsou tvoje pocity krátce po skončení mistrovství světa juniorů a masters 2011? Nějaký ten den už od samotných závodů přeci jen uplynul, jak se na to díváš s odstupem času?

Popravdě, já jsem si to ještě ani nestihl uvědomit. Každý za mnou chodí a gratuluje mi k prvnímu místu, ale mně to pořád ještě nějak nedochází. Nevím, možná jsem ještě pořád takový trochu zmatený z té diety. Ale pamatuju si, že když mě na pódiu vyhlásili jako prvního, byl to opravdu nezapomenutelný pocit. To se mi v očích promítla všechna ta dřina, odříkání - že to skutečně za to stálo. A když pak zahráli českou hymnu, tak to byl pro mě opravdu ten nejkrásnější pocit, jaký jsem kdy zažil.

Když už jsi stál na pódiu mezi poslední trojicí závodníků, byl jsi už klidnější, že medaile už je doma, nebo v tyto chvíle naopak nervozita spíš vzrůstá?

Já jsem byl čím dál tím více nervóznější. Vyhlašování začalo od šestého místa a já jsem si říkal, že snad neskončím stejně jako minulý rok. Dal jsem do přípravy všechno, forma byla lepší, tak jsem doufal i v lepší výsledek. Když pak vyhlásili místo čtvrté, srdce mi bušilo. „Tak, mohlo by to být třeba třetí, nebo druhé,“ říkal jsem si. Stál tam se mnou také jeden turecký závodník. Viděl jsem, že jeho forma byla opravdu dobrá, takže toho jsem jasně tipoval na místo první. Vláďa Pajič mi navíc říkal, že jsem pokazil sestavu, takže se zlatou medailí jsem skutečně nepočítal. Pak jsme tam stáli jen já a ten Turek. Díval jsem se do vrchu a říkal si, že medaile to bude. Víc jsem pro to už v přípravě udělat nemohl. Najednou ale vyhlásili Magana Ferhata jako druhého. Asi dvě nebo tři vteřiny jsem skutečně nechápal, co se děje. Až pak mi to došlo, že jsem vlastně vyhrál mistrovství světa! Opravdu krásný pocit! Nevěděl jsem v tu chvíli, co mám dělat. I slza štěstí ukápla. Kdo mě zná osobně, tak ví, že jsem ten typ, co emoce najevo příliš nedává, ale tam jsem to prostě nevydržel.

Jaká byla bezprostřední reakce celého našeho týmu - lidí, kteří tam s tebou byli?

Váďa Pajič měl ohromnou radost. Byl nadšený a všichni ostatní také. Nejprve jsme mysleli, že jsem třeba vyhrál jen o pár bodů, že to bylo těsné, ale když jsme pak viděli kompletní výsledky, tak jsem ve všech třech kolech vyhrál naprosto suverénně s nejnižším možným počtem bodů. To mě opravdu dojalo, i tu sestavu jsem měl na prvním místě. Nikdo tohle prostě nečekal.

Když vyhlašovali vaši kategorii, byla už nějaká medaile mezi našimi závodníky, nebo jsi byl první?

Byly medaile z kategorie masters. František David měl bronz a Michal Šidík druhé místo. Já jsem byl pak jako juniorská kategorie první. Pak vyhlásili Janu Černovskou, Míšu Podneckou a nakonec Báru Černákovou.

Jak na tebe působil letošní český kolektiv závodníků? Přeci jen, mezi juniory jsi tam měl samé ženské. (smích)

Super. Já si nemůžu stěžovat. Minulý rok jsme na závodech byli s Tomášem Horákem a Romanem Jurákem. Byli jsme prima banda, všichni jsme se bavili, měli jsme stejné zážitky, diety, přípravu… No, měl jsem letos obavy, že když jsem tam jako jediný z kluků mezi juniory, že tam nenajdu s nikým společné slovo, ale vůbec to tak nebylo. Měl jsem tam navíc i přítelkyni a ta mi hodně pomohla, uklidňovala mě, když jsem měl strach, že se mi forma zhoršuje.

Jak probíhala závěrečná část superkompenzace?

Tu už jsme měli pod dohledem trenérů, protože jsme na místo konání dorazili s předstihem - už ve čtvrtek, takže jsme vlastně odjížděli v polovině superkompenzace. Vláďa Pajič nám pak říkal, kolik rýže kdo ještě může dát, kdy dát vitamín C, kolik vody. Hodně to pomohlo.

Pravidelná kontrola formy pod odborným dozorem byla také? (úsměv)

No, jasně, skoro každou hodinu mi Vláďa říkal: „Sundej kalhoty. Ukaž, jak to vypadá. Výborně, lezou žíly, je to dobré.“ Bylo jedno, kde to bylo - na letišti, na nádraží, na hotelu, prostě kdekoli. (smích) Pózování se trénovalo také.

Jak vypadal den před semifinále, kdy probíhala prezentace? Šlo vše podle plánu?

Prezentace byla v pátek. Já si ten den dal ke snídani akorát rýži - suchou, neosolenou. Tohle bylo na hotelu naštěstí pro závodníky připraveno. Žádné rychlé cukry jsem ještě nedával. Na snídani nás také potěšilo to, že nám řekli, že semifinále i finále proběhne v jeden den, tedy v sobotu. Já jsem jako jediný do poslední chvíle nevěděl, do které kategorie půjdu. Jinak to měli všichni už jasné. My jsme se rozhodli asi tak dvě hodiny před prezentací, že to bude klasická kulturistika. Akorát jsme zjistili, že mě Vláďa musí ještě trošku vytáhnout, protože jsem byl nad limit váhy. Celou dobu prezentace jsem ležel na zemi, všichni se na mě dívali, jestli mi není špatně. Vláďa mi tam rozvolňoval páteř, vytahoval mi nohy, hlavu - prostě, aby mě tím trošku natáhl.

Kolik jste potřebovali?

Potřebovali jsme centimetr a půl nahoru. Naštěstí to vytáhl o dva centimetry, takže jsem se vešel. Všechno vyšlo podle plánu. Navážil jsem 73, 2 kg. Do limitu jsem mohl mít 74 kg maximálně. Ale to jsme pak ještě docukrovali do druhého dne. Svaly se krásně naplnily.

Vyvolávali tě pak na pódiu často?

Na semifinále jsem byl vyvolávaný asi dvakrát. Akorát u mě je při porovnávání problém v tom, že já nevydržím stát dlouho v základním postoji, ten mi dělá potíže. Neudržím v něm tak dlouho ty nohy. Navíc jsem tam měl střevní potíže, což mi také nepřidalo. Asi jsem to přehnal s draslíkem, jinak nevím. Měl jsem proto i problémy s dýcháním, takže se mi blbě pózovalo. Ale formu jsem držel a naštěstí i gradovala po těch střevních potížích. Já měl strach, abych se nezalil vodou, ale bylo to dobré. Na finále mě pak vyvolávali také asi dvakrát. Jednou s tureckým a jednou se slovenským a polským závodníkem. Samotný průběh póz mi ale nevadí. Já jsem se snažil jít vždycky do každé pózy jako první, takže i tím už jsem na sebe upoutal pozornost.

Jaká pak byla tvoje volná sestava? Jak dlouho před závody jsi ji nacvičoval?

Hudbu jsem vybíral vlastně už po skončení mistrovství světa juniorů a masters, které bylo v minulém roce. Už tehdy jsem si říkal, že na té hudbě zapracuju, že si s ní pohraju a že i sestavu udělám nějakou hezčí. Na YouTube.com jsem si tedy stáhnul anglickou motivační řeč, že mám stát čelem ke svým soupeřům, že se nemám vzdávat a podobně. Pak tam bylo, že mě jako zastřelí, tak jsem tam dal dva výstřely z jedné písničky a že mě dodělají samopalem. V tenhle okamžik jsem šel do boční pózy a k zemi. Následoval soundtrack z filmu Legenda a já vstal a začal jsem pózovat.

Tak to tedy bylo skutečně propracované.

Sestavu jsem byl cvičit tři týdny před závody u Vládi Pajiče v zrcadlové místnosti.

Jaké to pro tebe je při volné sestavě, když vlastně veškerá pozornost je směřovaná pouze a jen na tebe? Jsi nervózní?

Já tohle nemám zas tak moc rád. Nejsem takový exhibicionista, že bych se rád někde ukazoval. Před sestavou mám hroznou trému. Spletu pózy, ale snažím se, abych to nikdo nepoznal. I tady se mi to stalo. Rozhodčí to ale naštěstí nepoznali. (úsměv)

Kdybych se ještě vrátila k loňskému MS juniorů a masters 2010 - už tam jsi vlastně věděl, že se budeš připravovat na rok letošní. Motivovalo tě bojovat o lepší umístění?

Už tenkrát jsem se domluvil na spolupráci s Vláďou Pajičem a rozhodli jsme se, že tento rok pojedeme pro placku. Jen jsme nevěděli pro jakou. Loni jsem vypadal jak hnusná krabice od bot. Měl jsem široký pas, žádná ramena ani ruce, to tam hrozně chybělo. Letos se to podařilo zlepšit. Hlavně jsem zlepšil hloubku zad a pas se opticky zúžil. Ruce jsem měl teď v dietě o dva centimetry větší než loni. A to už je znát. No, a navíc to měl být poslední rok, kdy bych mohl závodit za juniory. I když, pokud teď posunou věkovou hranici do 23 let, tak by to bylo prima. V průběhu přípravy jsem ale suverénně všem říkal, že si jedu pro zlato, i když jsem neměl tušení, jak to dopadne. Pro mě to byla motivace, abych šel do přípravy naplno.

Jak vypadaly samotné tréninky ten poslední měsíc před závody?

Trénoval jsem splitem 4 + 1 a dvoufázově. Ráno jsem chodil vždy na kardio. S ním jsem manipuloval podle toho, jak forma vypadala. Nechtěl jsem zase, abych zbytečně pálil hmotu. Každý cvik - supersérie. Nesnáším to. Pro mě je to v dietě nepříjemné, jsem unavený už po prvním cviku a hned na další.

Pan Pajič ti asi v tréninku moc úlevy nedával, viď? Jaké jsou tréninky pod jeho vedením?

On je tvrdý, nekompromisní. Minulý rok jsem s ním odjel poslední trénink na nohy a říkal jsem si, že to byl můj nejhorší trénink v životě. Byl jsem u něho letos na posledních nohách, posledních zádech, posledních prsou a ramenou. Říkal jsem si: „Ty loňské nohy, to nebylo skoro nic. To ještě šlo. Ale letos to byl nejtvrdší trénink.“ Na druhý den jsme jeli záda a prsa. Přišel jsem na trénink s pocitem, že to nejhorší už mám za sebou. Ten den jsem to ale zase přehodnotil. Nejhorší jsou u něho prsa a záda. Pak následoval trénink poslední - ramena a ruce. Takže jsem opět musel své tvrzení obměnit. To jsou fakt tak šílené tréninky... Ale to je potřeba. Jako rádce je nezaplatitelný. Kdykoli za ním můžu přijít s problémem, ať už ohledně tréninku, stravy, nebo s osobními věcmi. Já ho beru jako svého druhého taťku. Mohu se na něj kdykoli spolehnout.

Jaké jsou tvé plány do budoucna? Budeš startovat tedy i příští rok?

Ne, příští rok bych si chtěl dát pauzu. Trénovat budu, půjdu do objemovky, ale to tělo si také potřebuje odpočinout. Když se teď posune věková hranice tak, že i v roce 2013 budu moct startovat za juniory, chtěl bych titul obhájit. Uvidíme ale také, jaké budou kategorie.

Teď sis dal v tréninku pauzu po závodech, nebo už jsi byl zase makat?

Druhý den po příjezdu domů jsem už cvičit byl. I jídlo jsem si teď zase začal trošku hlídat, už se nepřejídám. V pátek 9. prosince bychom měli být ve Snídani s Novou, takže se snažím formu nějak udržet. Ale hrozně teď držím vodu, jak ji to tělo nechce pustit. Já se při tréninku třeba ani nezpotím. Mám zalité nohy, všechno, tak doufám, že se to ještě pustí. Mrzelo by mě to.

Říkal jsi, že s tebou na závodech teď ve Španělsku byla i tvoje přítelkyně. Jak ta to zvládá? Zvykla si na celý ten koloběh předsoutěžní přípravy?

No, po prvních závodech se jí to líbilo. Já jsem se měnil a začal jsem vypadat jako takový ten „ideál“ - vylezlo mi břicho a celkově ty svaly vypadaly pěkně. Ještě ale nevěděla, co to obnáší - že jsou tam nervy, různá omezení, že nemohu jíst cokoli a že jsem upsán životnímu stylu kulturisty. Tohle se jí pak už přestávalo líbit. Připadá jí to také dost nezdravé. Postupně to ale i rodiče začali brát tak, že to prostě ke mně patří. Jen nechtějí, abych se tomu věnoval nastálo. Kdybychom pak chtěli rodinu, tak aby ta pro mě byla na místě prvním a kulturistika jako koníček. Tak tohle je pro mě samozřejmost. Kulturistika pro mě vždycky byla a je koníček a já bych jí nikdy nenahradil rodinu.

Chtěl bys touto cestou někomu poděkovat?

Chtěl bych poděkovat mým sponzorům, bez nichž by to nešlo, především pak Marcu Zieglerovi za jeho finanční pomoc a fotografování mé přípravy. Velký dík patří především mému trenérovi Vláďovi Pajičovi, který má v přípravě nezastupitelné místo. Rozepsal mi jídelníček, poradil se suplementací, s tréninkem, abychom nestagnovali a šli dál. Pak bych chtěl poděkovat společnosti Sportplanet, která mě zásobovala suplementy po celou dobu přípravy. Poděkovat bych chtěl také městu Břeclav, že mi dalo finanční příspěvek. Díky všem - rodině, přítelkyni, všem, kteří mě podporovali a pomáhali mi.



Související články:

Diskuse k článku:
Reklama:
Uživatelské jméno:
Heslo:
Text:
...
Upozornit na novou odpověď e-mailem.
Před napsáním příspěvku nepřehlédněte pravidla diskusí. Děkujeme za jejich dodržování.

09.12.22:07Simp´[L]e - Obrovská gratulace Milane, parádní úspěch !!! :-)+1
09.12.16:37Horyn - Neskutečný úspěch, obrovská gratulace ! PS: forma na M..
Zobrazit všechny příspěvky







Jméno: pamatovat
Heslo:
NOVÉ PŘÍSPĚVKY ČTENÁŘŮmagazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
Mikuc (19:55) • Všechno špatný k něčemu dobrý! Poskočí nohy, vršek do roka dožene a bude zas jinde! A k...
magazínJosef Květoň - trénink prsou a ramen...
havlic (14:43) • ...no ono to ještě vyleze!bude mě zajímat srovnání s Milanem Šádkem ty 2-3 týdny před s...
magazínSedmdesátiny Jana Smejkala: Můj život...
mirous (13:10) • Super článek! Takového čtení by mělo být víc. Miluji tyto retro pohledy do minulosti ku...
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Amanda (09:01) • Prima fotky. Těším se na ty soutěžní. *79*
magazínMistrovství Čech dorostu a juniorů 20...
Ondra Hájek (19:57) • Soutěže v Kutné Hoře nemůžou zklamat, tenhle tým pořadatelů to má fakt zmáknutý. Co je...



Erasport, s. r. o. • Svahová 1537/2, 101 00 Praha 10 - Vršovice • IČ: 29052131, DIČ: CZ29052131 • Kontaktní údajeZásady ochrany osobních údajů
Copyright © 2010-2024 Erasport, s. r. o. • Copyright © 2001-2024 Ronnie.cz • Ronnie.cz je registrovaná ochranná známka. • Historie změn
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Ronnie.cz je bez písemného souhlasu zakázáno.
MAGAZÍN OBCHOD AKADEMIE
Vyhledávání:
RSS     Internetový magazín  ::   Sportovní obchod  ::   Fitness TV  ::   Lidé  ::   Diskusní fórum  ::   Fitness akademie