Váš příběh:
Posilováním k úspěchům

Jsem obyčejný kluk, který nemá velké nároky, má rád jakýkoliv sport, jde do všeho po hlavě a má rád adrenalin. Nesnáším kouření, alkohol a drogy.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Můj příběh začal, když jsem chodil do 8. třídy. Líbila se mi tam jedna dívka, kterou jsem se snažil jakkoli zaujmout. Pořád jsem se s ní chtěl bavit, ale ona nejevila žádný zájem. V tu dobu jsem bydlel u babičky, protože rodiče bydleli daleko. Myslel jsem si, že když budu bydlet blíž, budeme spolu moct zajít ven.

Doma jsem neměl moc možností, co dělat, a proto mě napadlo, že bych si mohl zacvičit. Začínal jsem kliky a sedy - lehy. To jsem každý den opakoval třeba 300x. Vůbec nic jsem o tom nevěděl a nějak jsem se o to ani nezajímal. Jednou jsem přišel za babičkou, jestli nemá někde činky. Řekla mi, ať se jdu kouknout do garáže a tam jsem našel pětikilové činky. A tak jsem začal posilovat i s činkami. Moje tělo nevypadalo zrovna nejlépe. Byl jsem strašně hubený a lezly mi klíční kosti. Vážil jsem pouhých 55 kilogramů, a proto jsem se sebou začal něco dělat. Také jsem to dělal kvůli tomu, abych se začal líbit té dívce.

Cvičil jsem každý den, když jsem přišel ze školy. Odhodil jsem tašku a někdy i bez obědu jsem šel cvičit například bicepsové zdvihy nebo předpažovaní a to jsem opakoval 20x, někdy i vícekrát po 3 - 5 sériích a pak jsem se šel teprve najíst. Moje iluze byla taková, že když necvičím, svaly nerostou, a já chtěl být hodně namakaný, takže jsem do toho dával skoro všechen volný čas. Do toho jsem měl ve škole 4x do týdne tělocvik a k tomu jsem ještě dělal pár kliků a sedů - lehů, dokud jsem mohl a dokud svaly pořádně nepálily. Vůbec jsem neřešil, jestli to dělám dobře, ani stravu jsem neměl nějak dobrou, ale hlavně, že jsem viděl na váze přírůstky. Dnes se divím, jak jsem mohl přibrat 10 kg. Bylo to asi tím, že jsem byl ve vývoji. Takhle jsem cvičil asi půl roku. Mezitím jsem se začínal bavit s tou dívkou, a dokonce jsme začali chodit ven. Nevím, jestli to bylo tou mou změnou, ale byl jsem rád.

Další půlrok jsem se už o posilování začínal zajímat. Vyhledával jsem na internetu různé věci o posilování a nějaké další cviky. Zjistil jsem, že pro posilování je velice důležitá strava a pauzy mezi posilováním pro regeneraci těla. Také jsem se dozvěděl, že každý, kdo posiluje, má plán, a tak jsem si taky sestavil svůj plán, který ale nestál za nic, protože jsem tam nezapojil nohy. Zdály se mi zbytečné a moc jsem je neukazoval, tak jsem jel jenom vršek bez zad a hrudníku, protože pětikilovkou se toho moc nacvičit nedalo.

Postupem času jsem už posilování pomalu opouštěl, protože jsem neviděl téměř žádné pokroky, a tak jsem se tomu nevěnoval tak jako na počátku, ale s dívkou ze třídy jsem pořád ven chodil a skoro každou procházku jsem se jí už konečně chtěl zeptat na onu otázku: „Chceš se mnou chodit?“ Myslím si, že jí bylo jasné, že chci něco víc, ale jako by čekala, až se zeptám. Nakonec jsem se jí tedy zeptal kvůli kamarádům, kteří mne k tomu tak trochu dokopali. Byl to hrozný, ale zároveň krásný pocit, protože jsem si dával trochu naději na úspěch. Po dlouhém mlčení mi řekla: „Ano.“

Řekl bych, že novému vztahu vděčím za tu tvrdou práci, kterou jsem vykonával na svém těle, takže moje myšlenka, že s posilováním skončím, se rozplynula. Zase jsem začínal cvičit naplno, ale teď jsem chtěl mít nějaké lepší výsledky a chtěl jsem, aby mě to také bavilo, protože starý plán už mne omrzel a byla to nuda. Později jsem si pořídil jednu dlouhou tyč, dvě nakladací jednoručky a celkem 40 kg zátěže. S tím už se dalo vymyslet něco lepšího, a tak jsem si našel hotový plán, ale trochu jsem ho pozměnil, protože jsem nemohl do posilovny kvůli financím, a také jsem vynechal záda, protože jsem se bál dělat tak obávaný cvik, jako je mrtvý tah. Přece jenom mi bylo necelých 16 a nechtěl jsem, abych už v takhle mladém věku měl problémy ze zády. Jediné, co jsem dělal, bylo zvedaní činky k pasu, ale to jsem ani nevěděl, že je to cvik na záda, a tak jsem si ten plán poupravil. Podle něj jsem cvičil asi čtvrt roku a výsledky se pomalinku dostavily. Z 65 kg jsem se dostal na 67 kg při výšce 176 cm, ale to mi pořád nestačilo, chtěl jsem být pořád mohutnější, a tak jsem hledal na internetu nějakou stránku, kde by mi mohli poradit, co bych mohl zlepšit. Narazil jsem na stránku Ronnie.cz, kam jsem poslal ten svůj plán a oni mi odpověděli, že je nanic, a doporučili mi total body training (TBT), který jsem si musel také poupravit, aby mi vyhovoval v mých domácích podmínkách. Vše bylo hotovo, mohl jsem jít poprvé cvičit TBT. Z počátku jsem si říkal, že je to hračka, skoro jsem se ani nezadýchal, ale nastoupil druhý týden a už jsem to nechtěl nikdy opakovat. Řekl jsem si: „Ty jo, tohle jsem hledal, je to něco nového a těžšího a konečně mě to i baví!“ Pokroky šly rychle nahoru, během půlroku jsem nabral další dvě kila, což mě velmi potěšilo.

V současné době jsem pořád s přítelkyní a vážím 71 kg pří 178 cm. Vím, není to nic světoborného, ale já se sebou začínám být spokojenější, protože vím, že když to nevzdám a budu stále tvrdě dřít a upravovat trénink, půjde to. A Vám taky, tak to nevzdávejte po první nespokojenosti, nudě z tréninku, nepřibírání na váze, prostě upravujte, ať Vás to hlavně baví! Nikde není dáno, že to bude lehká cesta, ale je jen na Vás, jestli si tu cestu uděláte zábavnou, nebo nudnou. Nyní se snažím dodržovat jídelníček, který jsem si přizpůsobil, aby mi plně vyhovoval, a snažím se ho často měnit, ale ponechat skoro stejné množství bílkovin. Jen sacharidy se často mění a je jasné, že si také někdy dopřeju ten krásny den, kdy si spořádám, na co přijdu.

Začínám cvičit split push / pull, chodím do posilovny a všem, kteří se snaží cvičit doma, a nemají tam pořádné nářadí, doporučuji, ať taky začnou chodit do nejbližší posilovny, protože je to úplně jiný pocit, než zvedat činky doma. Já vždy, když vstoupím do naší posilky, jako by se mi všechny myšlenky a starosti zastavily za dveřmi - takový pocit jsem doma nikdy neměl, i když jsem se snažil sebevíc soustředit, proto bych Vám to chtěl doporučit. Ale koneckonců, je to každého volba!