Váš příběh:
Když už nemůžeš, tak si přidej

Dá se snad nějak nahradit ten úžasný pocit napumpovaných svalů, překonání sebe sama a ten pocit při pohledu do zrcadla, kde vidíte ovoce své dřiny? Ten pocit, když nad hlavu vyrazíte pořádnou váhu? Jen velmi těžko si dokážu představit něco lepšího.

Chcete-li i Vy sdělit čtenářům nějaký zážitek, veškeré informace, jak se zúčastnit a získat za svůj text lákavou odměnu, načerpáte v počátečním článku cyklu s názvem Máte i Vy svůj příběh?

Na některé z dalších, již zveřejněných příběhů se můžete podívat po kliknutí na náhledy v souvisejících článcích pod příspěvkem či zadáním slov „váš příběh" do našeho vyhledávače.

Bylo, nebylo... Ne, žádné pohádky. Začal jsem jednoduše posilovat, protože to byl nápad kamarádů ze střední, že budeme chodit spolu do naší školní posilky a začalo nás to bavit. Spíš jsme začali být posedlí. Navíc, na škole se každoročně pořádala soutěž silového víceboje, tak jsme měli kde se srovnávat a na co se připravovat. V té době (16 let, 176 cm a 63 kg) jsem navíc docházel do boxu, kickboxu, postupně taky thaiboxu a byl jsem z toho boxovaní hezky vyrýsovaný, ovšem po roce a půl jsem začal mít velké problémy jet maximálně v posilce i v boxu zároveň a posilka zvítězila na celé čáře. Trénink v té době vypadal takto: maximálně tvrdý, žádné pauzy, kulturistický, v dietě dvoufázově, nebo i třífazově lehký trénink plus kardio. Ano, byli jsme blázni, intenzita nesmírná a vždycky do mrtva, do selhání a dál.

Přeskočím teď a zkrátím to do takové tlačenky - do osmnácti kulturistický trénink, nabráno přibližně na 80 kg stabilní váhy, poté jsem se začal zabývat i věcmi, jako jsou silovky, prošel jsem si korteho, beara, a hlavně jsem se začal pořádně živit, což se projevilo mou prožranou objemovkou na 93 kg (bear trénink moc pomohl). Byl to samozřejmě i tuk, tudíž jsem pak něco shodil do kvalitky tak na 85 kg.

Po maturitě jsem nějak polevil v tréninku a hlavně jsem chlastal, ten jeden semestr na vysoké - ano, chodili jsme trénovat do posilky pořád, ale nebylo to úplně ono, pak jsem se vykašlal na vysokou a začal chodit do práce a tím začalo pro mé posilování období temna... Dělám s počítači a dost jsem propadl práci a hraní a kybrnetický svět mě celkově dost pohltil... Ztratil jsem nějakou hmotu, víceméně jsem si ale udržel hmotnost, jenže to bylo v malé kvalitě a tuk tam taky byl alespoň na břiše, ale hlavně jsem šel dolů s fyzičkou a s imunitou. Strava typu pizza a McDonald´s a sezení u PC si vybraly svou daň.

Když jsem se pak už nemohl pomalu vyškrábat do 4. patra, kde jsem bydlel na privátu se 7 dalšími lidmi, řekl jsem si, že takhle žít nechci. Šel jsem do sebe, a jelikož jsem si za ty dva roky konečně nějak zvykl na pracovní a cvičební režim v jednom (dělám na tři směny podle nepravidelného rozpisu), začal jsem zase pořádně trénovat. Napřed mi to moc nešlo. Začal jsem hodně jezdit kardio při každém tréninku kromě tréninku nohou (ty jsem zanedbával poslední dva roky asi nejvíce) a opravdu tvrdě jsem dřel a zvyšoval intenzitu tréninků a šlo to nahoru docela rychlým tempem.

Dnes, po dvou letech (22 let, 176 cm, 95 kg) můžu říct, že jsem zase překonal svá maxima a nikdy jsem na tom nebyl tak dobře jako teď. Nejtěžší přitom bylo překonat svou lenost a chuť na dobré jídlo, poněvadž těmito neduhy opravdu trpím hodně. Co se týká tréninku, přesunul jsem se z kulturistického typu spíše do typu lifterského, kamarádi dělají trojboj a já jsem byl nějak vtažen a nějak se mi nechce zaostávat. Je dost těžké je dohnat, poněvadž oni místo chození do práce trénovali pořád stejně tvrdě a dnes jsou dva z nich mistři světa, jeden v trojboji, druhý je naturální Mr. Universe, oba junioři. Těžko to někdy překonám, ale s tím dokážu žít. Již netrpím iluzemi, jsem realista.

Důležité je, že dnes jsem již zase naplno v tréninku, přidal jsem strongmana, hodně aktivně kolo a kardio v posilovně mi taky dalo mnoho, cítím se mnohem lépe než dřív. Dnes nevynechám jedinou možnost, jak dát tělu na p*del, pokud mi to práce jen trochu dovolí.

Do budoucna budu pokračovat v powerbuilderském tréninku, jinak se to nazvat asi nedá. :-) A opravdu mě zaujal strongman závod, byla to skvělá zábava a lidé to ocení více, než když se někdo namaže barvou a předvádí se před sálem lidí. Tím neponižuji kulturistiku, ale je to fakt. A i přiznám, že já bych něco takového nejspíš nedokázal. Nejsem showman, co se vysvleče a dokáže udělat exhibici jako můj kamarád kulturista. Strongman, to je cesta, kterou bych se chtěl vydat, ale stále si budu chtít udržet jistou formu. Mrzí mě, že mé problémy s dolními končetinami mi neumožňují dřepovat tak, jak bych si přál. Nohy budu muset cvičit kulturisticky, dokud se kyčle a kolena trochu nedají do kupy, budu je řádně vyživovat a uvidíme, jak to půjde. Další možností je pro mě využít své krátké paže a poměrně široký hrudník a zdokonalit bench-press. Ještě letos chci zkusit nějakou pohárovku, dokud jsem junior.

Škoda jen, že se mi do mého bytu nevejde alespoň 400kilová pneumatika. :-) Má současná forma je 95 kg stabilně, v objemovce jsem šel na 101,5 kg jako velký upocený čuník. Za své výkony se stydím, tudíž je nezveřejňuji, co se týká stravy, nejím sladké a tučné, prošel jsem si utrácením za milióny různých doplňků stravy a bral jsem vše kromě prášku na praní. :-) Ale dnes si stojím za tím, že stačí aminokyseliny a protein, nebo gainer - podle toho, jestli rýsujete, nebo se přežíráte.

Hodně štěstí, žádné zranění a co nejvíce úspěchů a výher hlavně nad sebou samými Vám přeje smile04!

A už vypadněte od toho netu a něco dělejte! :-)