Jan Marcell: "Rychlý vrhač
chvíli udrží krok i se sprinterem."

Jméno:	Jan Marcell
Datum narození:	4. 6. 1985
Znamení:	blíženci
Bydliště:	Praha
Sport:	hod diskem, vrh koulí
Výška:	197 cm
Váha:	130 kg
Úspěchy:	2004 Grosseto - 16. místo (koule)
	2007 ME do 23 let Debrecen - 2. místo (disk)
	2007 ME do 23 let Debrecen - 7. místo (koule)
	2008 LOH Peking - 16. místo (disk)
	2009 Světová Universiáda Bělehrad - 9. místo (disk)
	2010 Halové MS v Doha - 11. místo (koule)
	2010 ME Barcelona - 21. místo (disk)
	2011 MS Daegu - 13. místo (disk)
	2011 MS Daegu - 20. místo (koule)
	2008 MČR - 2. místo (disk)
	2009 MČR - 1. místo (disk)
	2010 MČR - 2. místo (disk)
	2011 Halové MČR - 1. místo (koule)
	2011 MČR - 1. místo (disk)
	2011 MČR - 1. místo (koule)

S vrhem koulí začal Jan Marcell stejně jako ostatní jeho spolužáci na základní škole. Ovšem jeho tato disciplína chytla ještě o něco víc, a tak se v 8. třídě obul do systematického tréninku pod vedením trenérky. Do vínku zřejmě dostal pro vrh koulí vlohy, takže se již po ročním tréninku stal mistrem Moravy a Slezska. Koulařské tréninky a závody provázely Honzu i během celé střední školy, trénovat nepřestal, ani když se dostal na Vysoké učení technické v Brně, a přestože pro něj byla škola prioritou, zvládal růst i jako vrhač. Zlomová sezóna přišla v roce 2007. V té době splnil Honza Marcell limit pro start na ME do 23 let ve vrhu koulí, ale podařilo se mu splnit i B limit pro hod diskem, se kterým si do té doby dle svých slov jen tak pohazoval. Na ME se tedy rozhodl nastoupit v obou disciplínách. Ve vrhu koulí se dostal do finále a nakonec vybojoval 7. místo, což pro něj byl fantastický úspěch, to ale ještě netušil, že na stejném ME zaznamená úspěch ještě větší. Hned při svém prvním hodu diskem překonal svůj osobní rekord o 5 metrů a suverénně vyhrál kvalifikaci, ve finále na něj stačil pouze jeden závodník, a tak si domů Honza odvezl stříbrnou medaili. Po takovém představení na ME už před ním stálo jen jedno rozhodnutí. Vybrat si středisko, za které bude jako profesionální atlet závodit. My jsme Honzu zastihli krátce po příletu z atletického MS v Koreji.

Ty ses teď nedávno vrátil z atletického MS, které se konalo v Koreji. Jak bylo?

Měl jsem tam trochu smůlu, protože jsem se o 9 cm nedostal do finále.

To asi zamrzí.

To se stává. V kvalifikaci často vypadnou i lidé, kteří jsou favority, nebo závodníci, kteří mají nejlepší světové výkony.

Jak dlouho řešíš, když se ti třeba něco úplně nepovede podle tvých představ?

Snažím se dívat se spíš dál... Ovšem pro mě byl vlastně tenhle výkon životním úspěchem, ještě společně s 11. místem na halovém MS v kouli. Takže pro mě tohle mistrovství bylo fajn, jen konec přípravy se úplně nepovedl. Poslední dva týdny mi nějak odešla technika...

Tušíš důvod?

Hodně jsem nad tím přemýšlel, ale nevím. Možná jsem měl do Koreje odjet dřív, jenže jsem tam zase nechtěl být příliš dlouho před závodem. Když se někam přijede, je vše nové a fajn, ale zhruba po čtyřech dnech už je to jen o tom čekání na závod a to pak člověk začne nad vším moc přemýšlet, což mu na klidu moc nepřidá.

Každopádně, když to byl tvůj životní úspěch, můžeš být spokojený. Co tě čeká teď? Odpočinek?

Teď mě ještě čekají dva závody v Německu, pak finále extraligy na Julisce a pak už jenom rozlučka se sezónou v Domažlicích, kde jsem si v roce 2008 utrhl koleno.

To ses tedy se sezónou rozloučil ve velkém stylu. Co jsi vyváděl?

No, jo, paradoxně po celé sezóně a po všech závodech jsem si přivodil úraz na diskotéce. Už ani nevím, jak se to stalo, ale nějak jsem uklouznul a přisedl jsem si nohu. Bolelo to jako čert, tak jsme jeli do nemocnice.

A hlásil jsi už do předu, že jsi profesionální atlet, aby věděli, jak s tebou nakládat?

To za mě hlásil kamarád, který hned upozorňoval: "Hlavně opatrně, on byl i na olympiádě." Doktor se toho asi trochu zalekl, protože mi sice udělal rentgen a řekl, že to asi nic nebude, ale doporučil mi, ať si ještě pro jistotu zajdu ke svému doktorovi.

Měl jsi vytipovaného nějakého specialistu?

Manager našeho oddílu mi sehnal primáře úrazové chirurgie v Brně. Ten, když se na to podíval, řekl jen, ať si nechám přivézt věci, že mám potrhané vazy a chce to operaci. Původně to měla být jen laparoskopie, ale když jsem se vzbudil z narkózy, řekli mi, že to bylo tak potrhané, že mi museli koleno otevřít a vazy ve dvou vrstvách sešít. Pak jsem dostal nechodící ortézu a pět měsíců jsem nemohl nic.

Nemoct se pět měsíců hýbat je těžké pro každého, ale pro sportovce je to asi ještě horší. Co jsi dělal? Odpočíval jsi úplně, nebo jsi zkoušel posilovat alespoň vršek?

Snažil jsem se, ale příliš jsem tomu nedal. Vršek totiž není právě část, která by mě bavila cvičit a ani z ní ve své disciplíně příliš netěžím.

To je zvláštní, myslela jsem, že síla vrchní části těla je pro vrhače důležitá.

Já si ověřil, že to tak úplně není. Jsou lidé, kteří dávají 200 kg na bench a nehodí koulí 20 metrů, já dám na bench jen 166 kg a hodit dvacítku nemám problém.

Přesto ale síla ovlivňuje tvůj výkon, ne?

Ano, ale když vezmu světové diskaře, někteří jsou na tom silově dvakrát lépe než já, ale ve výkonu zas mezi námi takový rozdíl není. Některé z těch silnějších jsem dokonce v disku porazil.

Tak v čem tkví vrhačský úspěch? V technice?

V technice, ale i v atletickém základu.

A určitě také ve zdraví. Takže co tvé koleno, už je úplně v pořádku?

Koleno někdy ještě bolí, ale na to si člověk časem zvykne. Myslím však, že mi hodně pomohla kryokomora.

Chodíš?

Ano a myslím, že pro silové sporty je to výborná věc. Vždy, když jsem šel po těžkém tréninku v posilovně na kryo, cítil jsem se na tréninku druhý den v pohodě.

Tím se dostáváme k tvému tréninku. Můžeš ho trochu přiblížit?

Trénuji pondělí, středa a pátek dvoufázově, dopoledne házení, odpoledne posilovna, úterý, čtvrtek jednofázový atletický trénink. To, jak jednotlivé tréninky vypadají, záleží na období. Příprava začíná zhruba v půlce října a do prosince probíhá silově vytrvalostní trénink. V té době se v posilovně jedou kruhové tréninky, které mívám dva a každý obsahuje asi 8 cviků. Pětkrát odcvičím první z nich, dám si 10 minut přestávku a pustím se do druhého.

S jakými váhami cvičíš v této fázi?

S takovými, abych zvládl minimálně deset opakování. Dál dělám speciální diskařské cviky, zaměřené na sílu boků a trupu v rotaci, a protože vím, že od ledna začnu trhat a přemísťovat, dělám takové přípravné cviky, např. vzpažování na široko, kdy vezmu činku a vzpažuji silou.

Takže si vezmeš třeba některou fázi z trhu a tu pak nacvičuješ?

Přesně tak. Kdyby člověk začal hned lehké trhy, dělal je tři měsíce a pak by trhal i další čtyři měsíce v silové přípravě, zajedlo by se mu to. V atletice je ale potřeba mít trénink pestrý, aby se na něj člověk těšil a aby ho to bavilo.

Dobře, to bychom tedy měli silově vytrvalostní fázi tréninku. Co následuje?

Pak přichází na řadu asi dvouměsíční příprava silově objemová. Tam dělám přemístění a trh, ale jen jednou týdně. Takže v pondělí přemístění, v pátek trh, ve středu zařadím třeba jen část nadhozu, nebo výraz do střihu. Těmito cviky trénink vždy začínám, protože ty stojí nejvíc sil. Po nich následuje například dřep, podřep, bench-press a další speciální diskařské cviky. Po silově objemové fázi následuje v březnu a dubnu trénink maximální síly, po kterém nastupuje závodní sezóna.

Zastavila bych se u tréninku maximální síly, který bude asi naše čtenáře nejvíce zajímat. Jak ten vypadá?

V tréninku maximální síly dělám obdobné cviky jako v silově objemové přípravě, ale všechno tlačím do maximálních pokusů na jedno opakování.

Nemohu se nezeptat na tvé maximální výkony, i když vím, že to není cílem tvého snažení.

Na trh jsem dal 115 kg, což není nic moc, ale na moji výšku to není špatné, přemístění mám 170 kg, bench-press 165 kg, což je i mezi vrhači slabé, ale mně to nevadí, protože mě to v házení nijak nelimituje. A pak dřep, ten jsem měl nejlepší v roce 2008 před úrazem kolene, kdy jsem dal hluboký dřep s 245 kg, a letos už jsem se tomu opět přiblížil, když jsem dřepnul 235 kg. Nepřekonal jsem sice svůj osobák, ale po tom, co jsem si užil s tím kolenem, je to pro mě fantastické.

Co mrtvý tah? Ten děláš také?

Ano, také. V roce 2008 jsem dal na mrtvý tah 275 kg, ale pak mi vyhřezla ploténka, takže jsem pak nějakou dobu nemohl moc nic. Poctivě jsem ale cvičil a rehabilitoval a letos už jsem zase dal asi 260 kg. To je pro mě dostatečné. Při mrtvém tahu totiž strašně tuhnou záda, což je pak nebezpečné z hlediska zranění. My totiž přes zimu házíme třeba s 2,5kg kotoučem, a když s ním člověk švihne, natáhne ho to, ať je ztuhlý jakkoli, takže si může ublížit.

Když ale pak po zimě přejdeš na lehký závodní disk, tak se ti musí házet strašně lehounce, ne?

Právě, že ne. Když pak přejdeš na lehký disk, máš problémy s koordinací, protože to nářadí pořádně necítíš. Máš pocit, jako bys dělala to samé, ale naprázdno. Po zimě je navíc člověk silově připravený, ale zpomalený, takže se musí opřít do atletického tréninku a rozběhat se.

Diskař musí běhat?

Když mluvím o běhání, nemyslím tím velké objemy, ale krátké rychlé běhy. Dělám třeba starty na 30 metrů. To vždy vrhači dělávali a dělá se to stále. Kolikrát dobrý rychlý vrhač dokáže udržet na těch prvních 20 metrů krok i se sprinterem.

Ovšem vrhači jsou po většinou velcí chlapi, takže takové rychlé starty musí dát jejich pohybovému aparátu dost zabrat.

Proto je tak důležité rozcvičení. Někdy se dost podivuji, když vidím, jak se lidé rozcvičují v posilovně. Dvakrát máchnou rukama a hotovo. Kdybych takhle trénoval rok, na 100 % si v některé fázi přípravy přivodím zranění. Já, když se chystám na něco ostrého, trvá mi příprava třeba i 35 - 40 minut. Ono to není sranda, když má člověk 130 kg.

Máš 130 kg?

Myslím, že tak 132. Nejvíc jsem měl v dubnu, kdy jsem vážil 135 kg, ale to byl maximální objem.

Vrhači asi nejsou z těch, kteří by se museli v jídle nějak příliš omezovat, nicméně strava ovlivňuje výkon - hlídáš si tedy, co jíš?

Stravu musím dodržovat. Používám sice i sportovní doplňky, ale je nesmysl je brát a nemít pořádné jídlo. Takže jím hlavně kuřecí a k tomu nějakou přílohu, před závody si dávám kvalitní hovězí maso.

Mluvil jsi o doplňcích sportovní výživy. Co používáš?

My máme výhodu, že nám se suplementací pomáhá biochemička. Když jsem s doplňky začínal, moc jsem o tom nevěděl. Ale tady jsem se dozvěděl, co používat, kdy a také v jakých dávkách, protože jiné dávkování bude mít 60kg sprinter a jiné 130kg vrhač.

Tak to máte skvělé, že máte takového specialistu.

Ano, také máme možnost si nechat dělat rozbory krve. To je velmi dobré pro srovnání. Člověk ví, jaké má hodnoty krevního obrazu, když mu je dobře; a když mu pak dobře není, udělá si kontrolní test a vidí, co je kde jinak a co mu třeba chybí. Chodíme také na ergometrické testy, které také o lecčem vypovídají.

Tak to jsou výhody profesionálního sportu, ovšem toto zaměstnání s sebou nese i určitou povinnost uspět. Jak tobě se v současné době daří? Jsi spokojený?

Tak, není to špatné. Třeba v dubnu, když jsem šel na první závody, jsem si hodil osobák a byl chvíli na prvním místě světových tabulek, což byl velmi příjemný pocit, i když jsem věděl, že to tak nebude dlouho. Nicméně medaile, které se letos v disku rozdávaly, byly hodně nízko - byly to mety, na které jsem měl, takže uvidíme, jak se bude dařit příští rok. Ono nějaká 10. - 12. místa jsou fajn, ale já bych se rád pohyboval nejhůře kolem 5. - 6. místa na těch největších akcích.

Příští rok se bude konat v Londýně olympiáda. Budeš směřovat svou přípravu nějak víc právě k ní?

Ne, mě čeká příprava jako každá jiná, protože každý rok jsou velké atletické akce, na které se snažím připravit co nejlépe. I když by samozřejmě bylo skvělé, kdyby se mi podařilo uspět na olympiádě, protože jako je pro tenistu ta maximální meta Wimbledon, je olympiáda tím nej pro atleta.

Tak ti přeju, ať se ti v nadcházející sezóně daří a ať si třeba vybojuješ své místo na onom pomyslném atletickém Olympu.

Jan Marcell - fotogalerie z tréninku