Srpen 2011: Hardcore soda

Tak, tentokrát tu máte pro změnu mě. Nemám z toho radost, protože v srpnu tady "chcíp pes", abych to popsal co nejvýstižněji. Žádná velká akce, žádné senzační odhalení, žádný skandál a dokonce ani žádný "borec nakonec". Budu se tedy věnovat spíš nadcházejícím velkým událostem - klání o Mr. Olympia.

Abych řekl pravdu, tahle soutěž mě už dávno moc nebere. Kouknu se na obrázky, kdo měl jakou formu, kouknu se na výsledky, ale to je asi tak všechno. Co mě ale baví mnohem víc, je napjaté předsoutěžní handrkování u všech článků o přípravě profíků, tipování, porovnávání...

Když vidím tu vášeň, se kterou mnozí obhajují své oblíbence a haní ty neoblíbené, vyvolává to ve mně idylické vzpomínky na dětství, kdy jsme se s klukama vždycky málem poprali, když jsme se snažili dohodnout na tom, jestli je nejlepší Superman, Incredible Hulk, nebo Thor. Měli jsme stejný entuziasmus a odhodlání...

"Vyhraje Greene, má nejlepší objemy a v jednom tréninkovém videu dokonce brečel, jak to bere vážně!"

"Greene nemůže nikdy vyhrát, protože má hnusné vyvalené břicho, a navíc k výrobě ovocného džusu nepotřebuje odšťavňovač! Vyhraje Cutler, protože je největší a nejvyrýsovanější!"

"To je trapné, to už je dávno, to byl Kai ještě mladý a to se nepočítá! A nemá hnusné břicho, hnusné břicho má Cutler, protože má našikmo kostky! A taky má jen jednu nohu!"

"Nevyhraje ani jeden. Vyhraje Wolf, protože se po pěti letech v USA naučil anglicky a má obrovská záda."

No, řekněte, není to paráda, že ještě člověka dokáže něco takhle nadchnout? Další věc, která mě nikdy nenechá chladným, jsou diskuse o tom, kdo je nejsilnější - jestli kulturisti, powerlifteři, nebo třeba vzpěrači. Ano, všichni víme, že nejsilnější jsou strongmani. Já jsem taky strongman, takže jsem taky nejsilnější. Tedy, kdysi dávno už jsem se blížil tomu, že by o mně někdo mohl říct, že jsem silný. Teď doma běhám o berlích a říkám si: "Jsem já to ale kr*tén."

Co jsem to jenom chtěl... Jistě, kdo je nejsilnější. Nedávno jsem viděl video, kde Roelly Winklaar dřepuje s 317,5 kg. Jasně, jsou to takové ty kulturistické, ne moc hluboké dřepy a sparing tam asi taky odvedl poctivý kus práce, ale i tak je to ukrutná síla a úctyhodný výkon.

Naproti tomu cirkusový silák Valentin Dikul, který by měl dělat silákům čest, se moc nevyznamenal. Na videu s podivně se vlnící osou se nás snaží přesvědčit, že Benny Magnusson a Andy Bolton jsou vlastně docela nýmandi, když on s dobráckým obličejem s vizáží Santa Clause zvedá "nové světové rekordy". Chybí už jen rolničky a sobí spřežení. Když si pak ale najdete celé video, kde pomocník nakládá "padesátikilové" kotouče jednou rukou na činku, dojde Vám, že tady asi něco smrdí a možná to nejsou tak úplně padesátky, ale spíš patnáctky, které jsou shodou náhod úplně stejně velké, pouze jinak barevné. Kdyby jen tihle cirkusoví siláci zůstali tam, kde jim to sluší nejlépe - v cirkuse...

Co tu máme dál? Zaujal mě UFC zabiják původem z Čech, bojující v Anglii, Karlos Vémola. Tedy, asi bych neměl komentovat cokoliv, co se týká bojových sportů. Veškeré moje zkušenosti s nimi zahrnují několik (dvě) hodiny stínování a lapů, během kterých jsem zjistil, že ruce neudržím nahoře déle než 5 minut, protože se mi okamžitě překrví ramena. Ale Karlosův přímý a rázný projev mne zkrátka zaujal. Zejména to, jak říkal, že soupeře "uklidí" v prvním kole. Jeho soupeř se ale v přípravě zranil, a tak jej vystřídal jiný, pokud jsem dával pozor, tak papírově slabší zápasník. No, a co se nestalo, úklid se nepovedl a Karlos, kterého komentátor během zápasu asi 10x tituloval jako "siks tájm ček nejšnl čempjn", byl nakonec rád, že to přežil ve zdraví. Jaké z toho plyne ponaučení? Zdravé sebevědomí je hezká věc, ale nesmí být zase až příliš zdravé.

Přemýšleli jste někdy o změně sportovního zaměření? Já o ní přemýšlím poslední dobou docela často. Zaujalo mě pole fitness pro muže. Na videu v článku je mi velice sympatické, že mužů je na ukázkové hodině minimum a převažují ženy. Osobně bych na složité prvky příliš nespěchal a raději bych prvních několik lekcí strávil opřený o tu tyč a pozorně bych sledoval veškeré cvičební figury a prvky, abych důkladně vstřebal techniku. Až zvládnu pole fitness, zkusím aerobic:

A na závěr trochu politiky. Zaujala mě informace v médiích, že polovina vojáků české armády je obézní, což si žádá radikální řešení. Pokud ale čekáte, že se pašíkům nastolí přísný dietní a tréninkový režim, omezí se přísun klobás a začne povinné ranní běhání a klikování, tak to se pletete. Tým elitních mozků vymyslel mnohem efektivnější řešení - prášky na hubnutí. Jistý bývalý náčelník generálního štábu se vyjádřil v tom smyslu, že to určitě nebude tak zlé, protože hodně těch obézních vlastně není obézní, ale jsou to prostě příslušníci elitních jednotek s nadbytkem svalové hmoty. No, mám pocit, že pan náčelník asi moc koukal na filmy s Rambem a trochu z nich zblbnul, protože jestli je polovina z těch zhruba dvaceti tisíců vojáků nadměrně osvalená, tak já jsem v tom případě John Rambo osobně.